Vítečkovy stránky

Pohádka o Modrákovi

Byl jednou jeden kluk, který nechtěl nosit oblečení žádné jiné barvy než modré a tak mu všichni doma i ve škole říkali Modrák. Modrák byl vůbec docela divnej kluk. Jeho největším koníčkem bylo týrání zvířátek. Jako malý strkal klacík do mraveniště a pobíhající mravence zašlapával, z jedné velké žížalky dělal pět i více menších, sestřina křečka strčil mamince do pračky a sousedovic kocoura hodil přes plot do psího útulku. Kocourovi se to fakt nelíbilo.

Jednoho dne v sobotu ráno přišla za Modrákem maminka a řekla mu, aby vzal igelitku s dárky pro dědečka, který má narozeniny a šel za ním do domova důchodců. Dala mu k tomu průkazku na autobus, aby nemusel pěšky zkratkou přes les. Protože Modrák nikdy neposlouchal, šel samozřejmě přes les a průkazku vyměnil v trafice za lahev whisky. Na konci cesty, když už byl téměř u domova důchodců, vyskočil z křoví velký vlk. „Co tady děláš, Modráku?“ „Trhni si “ odpověděl Modrák. To trochu vlka vyvedlo z míry, takovou odpověď nečekal. A tak začal znovu jako e správné pohádce. „A co to neseš v košíčku, teda v igelitce?“ opravil se vlk. „Co je ti do toho?“ odpověděl neslušně vychovaný Modrák. V tu chvíli mu hlavou probleskl nápad, jak vyzrát na vlka. Sáhl do igelitky a vytáhl lahev whisky, kterou chtěl vypít s dědou na oslavu jeho narozenin. Vlk byl zvědavý, takovou lahev ještě neviděl. Modrák povídá: „Dáš si taky?“ „A co to je?“ ptá se vlk. „Ale, to je lék proti padání vlasů pro dědu“. To vlka zaujalo, protože jeho srst byla už vypelichaná a ostatní vlci se mu smáli a pokřikovali na něho Plešoune. Tak si od Modráka vzal lahev a pil a pil, až všechno vypil. Protože nebyl zvyklý na alkohol, hned to s ním řízlo do malin. Začal chrápat jako dřevorubec a Modrák nelenil, čapnul vlka za ocas a už ho táhl k nedalekému domovu důchodců. Děda i s ostatními důchodci seděl venku a když uviděli Modráka jak táhne vlka a funí u toho, hned mu šli pomoct. Dohodli se, že vlka upečou a budou mít konečně něco dobrého k večeři. V domově důchodců totiž vařili dost blbě. Udělali ohníček a už vlka grilovali i s chlupama.

V tom se u nich objevila kouzelná babička, které vlk patřil a měla ho jako  hlídacího psa u perníkové chaloupky. Když viděla, co dělají s jejím oblíbeným zvířátkem, sprostě zaklela a proměnila všechny dědky i Modráka v křečky, kteří byli zavřeni v malinkaté kleci. Tu odnesla v pondělí ráno do školy, kam Modrák chodil a dala ji paní učitelce, že Modrák je nemocný a nemůže se starat o své křečky. Moc ji tedy i spolužáky prosí, aby se o ně postarali. Ta souhlasila a dala klec na skřínku do třídy. Protože nikdo ve třídě neměl Modráka rád, neměli se ani křečci dobře. Malý Jirka, kterého Modrák neustále píchal při hodině kružíkem do nohy, vzal kružítko a šel to křečkům oplatit. Klára, kterou tahal Modrák neustále za copy, chodila křečky tahat za ocásky a školník, kterému Modrák schovával hadr a koště, tajně vysypával křečkům z misky jídlo, aby měli hlad. Když to trvalo celý týden, objevila se u klece kouzelná babka a zeptala se křečků, jestli se už začnou chovat lépe. Všichni kývali čumáčky nahoru a dolů, že souhlasí. Simsala bim, a ve třídě sedělo pět důchodců a Modrák. Všichni slibovali, že už nebudou jíst vlky, ale jenom krávy a prasata, a že se prostě polepší, což také dodrželi.